Kdybych dostal korunu pokaždé, když jsem slyšel, že to či ono je poslední deska SWANS, byl bych možná milionář. Dobrá, tak milionář asi ne, ale mohl bych si klidně koupit třeba zmrzlinu. Gira je zpět. A SWANS se proměnili.

Z kapely se stává průtokový ohřívač hudebníků, které si ten labutí generál tvaruje podle svých potřeb. Tentokrát nasál například Tobyho Dammita, který deset let fungoval s Iggy Popem a nějakou dobu to táhl například s Nickem Cavem a BAD SEEDS. Do SWANS integroval i jazzové experimentátory THE NECKS z Australského Syndey. Kolem pevného základu, kterým je například Norman Westberg nebo Chris Hahn, se tak protáčí celá řádka dalších lidí, včetně elektronického producenta Bena Frosta, jenž by měl s kapelou jezdit i živě.

Ačkoliv se principál kolotoče zvaného SWANS obklopil různými lidmi, tak výsledek nezní nijak revolučně. Jsou to SWANS. Zlí jazykové tvrdí, že Gira vykrádá sám sebe, a to nejen starší tvorbu této kapely ale i polohy, které odkrývá na sólovkách pod jménem ANGELS OF LIGHT. Pravda ale stojí opodál. Tahle kapela nemůže být jiná. Stále to bude syrový, magický realismus, přefiltrovaný přes špínu, country, čarodějné domorodé rituály a uhrančivé plochy. Vždy to bude hudební hypnóza. Současně je tu cítit další hudební posun. Gira je uvolněnější, písničkovější a možná o něco tišší. Opar zvukového radikála, za kterého jsem ho vždy měl, se pomalu rozplývá. Určitá hrubost SWANS je na novince obroušena.

Díky tomu ve skladbách nacházím více hudebních nápadů a mnoho z nich je mnohem hitovějších, než kdykoli před tím. Tam, kde vás Gira dříve zahnal do kouta trýznivými repeticemi, nyní probleskují klidnější motivy, které ani zdaleka nejsou tak útočné jako v minulosti. Dá se říci, že „Leaving Meaning“ je přístupnější a otevřenější. Celkem chápu, že skalní fanoušci kapely ji nemusí mít rádi. Michael Gira na tohle nikdy nehrál. Není to člověk, co by svým posluchačům něco dlužil nebo potřeboval komukoli něco dokazovat.